Dne 26.11.2019 se borotínská škola vydala na výlet. Náš výlet začal cestou z Borotína do Tábora. Jela devítka s panem učitelem Holubem a paní učitelkou Volfovou. Z Tábora jsme vyrazili expresem do našeho hlavního města Prahy.
     Cesta byla příjemná. České dráhy nám dopřály pohodlnou cestu i s free wifi. Když máte skvělé kamarády a máte si o čem povídat, třeba o zážitcích, cesta hned uteče rychleji.
     Když jsme dorazili do Prahy, vydali jsme se pěšky směrem k Národnímu muzeu. Šli jsme na výstavu: Sametová revoluce. Pak jsme měli hodinu na to, abychom si prohlédli další dvě výstavy. Po hodině jsme společně prošli podzemní spojovací chodbou mezi starou a novou budovou Národního muzea. Byl to zážitek, protože tam promítali na stěnách obrázky asi od roku 1800 do roku 2019.
     Jelikož už nás po tom všem postihl hlad, dostali jsme rozchod na oběd. Skoro všichni se vydali do Mc´Donaldu nebo do KFC.
     Ve dvě hodiny jsme měli sraz. Celkem jsem se divila, že z naší skupiny nikdo nechyběl a ani se nikdo neztratil. Vydali jsme se k Národnímu divadlu, kde nás čekala paní průvodkyně. Byla opravdu příjemná. Její povídání nás natolik zaujalo, že jsme ani nedutali, a všichni jsme jen měli nastražené uši k tomu, abychom věděli něco nového a zajímavého o Národním divadle. Národní divadlo bylo úžasné a krásně vyzdobené. Dokonce jsme si sedli i do hlediště a viděli jsme přípravy na večerní vystoupení. Prohlídka trvala hodinu.
     Poté jsme se už těšili do nákupního centra Palladia, kde jsme měli čas na večeři a nakouknutí do nějakých obchodů. Všude už na nás dýchala vánoční nálada. Nákupní centra ozařovala světýlka a venku už to vonělo po Vánocích.
     No a konečně už tu bylo vyvrcholení celého našeho dne. Večerní hra o sedmi obrazech Manon Lescaut. Vrátili jsme se zpátky k Národnímu divadlu a šli jsme se převléknout do krásných šatů. Všem nám to moc slušelo. Hlavní postavu Manon hrála Pavlína Štorchová a Des Grieux hrál Vladimír Polívka. Představení bylo nádherný. O nevěrné lásce, hodně básní. Bylo to zas něco jiného než jen koukání na televizi. Obdivuji herce, jak si to všechno musí zapamatovat. Po představení jsme se společně vyfotili a šli v šatech na vlak po Václavském náměstí. Mysleli jsme, že budeme unaveni, ale opak byl pravdou.

napsala T. Fučíková a D. Hronek (upraveno)

foto: https://zsamsborotin.rajce.idnes.cz/Praha_-_Narodni_divadlo%2C_Narodni_muzeum_9_roc_2019/